Jak začít včelařit aneb mé začátky
Včelařím už 18 let a dobře vím, že začátky nejsou jednoduché. Přesto první krok je základ k tomu, aby vůbec mohlo začít něco nového neboli chceš-li se dostat dál, musíš překročit hranice.
Né každý má ušlapanou cestičku. Je jednoduché začít včelařit, když člověk bydlí v rodinném domě se spoustou volného prostoru, pozemkem a tolerantními sousedy. Nebo dostane včelstva se všemi náležitostmi jako je medomet, rozpěrák, doutnák, různá síta či nerez nádobí. To byl ostatně i můj případ. Nádobí bohužel k nerez mělo daleko. Medomet pamatoval ještě Husáka a úly byly staré typu univerzál nevalného vzhledu. Přesto to bylo alespoň něco.
Dnes je situace jiná než před 18 lety. Výhodná je zejména v možnosti čerpat dotace jak z EU tak z kraje. A nejsou to malé peníze, které může včelař získat. Zvlášť, když včelař začíná nebo se rozhoduje, zda bude či nebude včelařit, je otázka finanční pomoci jedna z nejdůležitějších. Naše organizace každý rok žádá kraj o dotaci v programu Praktická péče o přírodní prostředí, zdroje a produkty. Každý rok bohužel úspěšní nejsme. Přesto je třeba říci, že tato dotace umožňuje včelařovi pokrýt kolem 70% nákladů. Včelí úl dnes stojí v plné výbavě s rámky, krmítkem, výkluzem a mateří mřížkou 3000Kč - 4500Kč. Při schválení dotace pak vyjde jeden úl reálně jen na cca 1000Kč. To už zas tak vysoká částka není. Podívejme se ještě na dotaci technická pomoc, kterou nabízí EU. Při ní si může včelař koupit všechno důležité vybavení za 50% ceny. Zbytek zaplatí EU. Včelař si koupí medomet, refraktometr, odvíčkovací zařízení, nádoby na med a jiné věci. Celková pořizovací hodnota musí přesáhnout 20000Kč. EU při doložení faktur půlku pořizovací hodnoty vrátí. S každou dotací Vám samozřejmě pomůžeme. Už jsme nějaké v organizaci čerpali jak v rámci organizace, tak byli úspěšní i včelaři žádající sami za sebe. Vše o datacích naleznete zde. Začínající včelař by neměl brát staré úly pochybného původu. I když cena za ně bude krásná, věřte, že mohou být prorostlá různými chorobami i centimetr hluboko a těch se už nezbavíte. Takový mor včelího plodu je nemoc, která je velmi nakažlivá. Dbejte na to, že nemusíte nakazit takovými úly jen svá včelstva, ale i včelstva okolních včelařů!
Já jsem možnost čerpat dotace neměl, zato jsem měl všechno potřebné vybavení, které mě předal můj děda. Důvod, proč mi úly s vybavením předal byl prostý. Jeho věk mu už nedovoloval se řádně o včelstva starat. Jeden z problémů, které mě potkaly bylo zděšení při jarní prohlídce včelstvech. Z 5 úlů nelítaly včely ani z jednoho. Při otevření úlů jsem zjistil, že byly prázné. Nechápal jsem důvod. Plásty byly plné medu, ale včely nikde. Co se stalo? Vždyť v plástech včely med měly, tak proč opustily úl. Jaká síla je z úlu vyhnala? Když jsem pátral, nedostával jsem odpověď. Děda se mě stále vyptával, co jsem včelám udělal.
Nevzdal jsem to. Z jednoho úlu nakonec nějaké včely lítat začaly. Byl to poslední úl, do kterého jsem se ani nedíval. Prázdné úly jsem ošetřil plamenem tak, abych v nich zničil všechny choroby. Táta, který naštěstí také včelařil, mně dal jedno včelstvo . Takže bylo jaro, já měl dva úly i se včelstvy a moje včelařská sezóna mohla začít.
Každý začínající včelař by měl uvažovat alespoň o třech včelstvech. Je to dle mého názoru minimální množství, abychom mohli vychovávat silná včelstva. A silná včelstva můžeme docílit např. jejich spojováním na jaře. Když budete mít jedno slabé včelstvo, tak věřte, že takové Vám mnoho medu nepřinese. I čtyři slabá včelstva přinesou méně medu jak jedno silné. Já jsem to samozřejmě při svých začátcích pocítil. Možná se ptáte, co je to včelstvo a co je to úl.
Včelstvo je kolonie včel s matkou. Matka je ve včelstvu nejdůležitější včela. Když není ve včelstvu, už to včelstvo není. Matka totiž klade vajíčka, z kterých se vychovává nová generace včel. Bez matky by včelstvo zahynulo.
Úl je domeček pro včely. Je mnoho typů úlů a začínající včelař si musí vybrat takový, který mu bude nejvíce vyhovovat. Rozhodně by měl úl obsahovat alespoň 3 nástavky a dno takové, aby umožňovalo pohodlné léčení. Vše o včelstvu a úle naleznete zde.
Ptáte se jaké léčení? Včely jsou bohužel vystavené stále zákeřnějším nemocem a člověk jim svým nešetrným chováním k přírodě moc zdraví nepřidá. Proto dává naše organizace možnost aktivně včely sledovat a léčit dle předem stanovených a dohodnutých podmínek. Způsob léčby je většinou pod taktem Českého svazu včelařů. Naše organizace dohlíží a pomáhá včelařům včely léčit proti všem aktuálně nebezpečným nemocem, které včely ohrožují každý den. Naše organizace má k dispozici tzv. zdravotníka, který má k dispozici potřebné léčivo a se včelařem může ošetření včelstva provést. Dále každý člen organizace spadá pod tzv. důvěrníka, který může při léčení také pomoci nebo dokáže sehnat potřebné léčivo. Nemoci včel naleznete zde.
Abych se vrátil k mým začátkům. Víc než chovatel včel jsem v prvních letech byl jejím pozorovatelem. Úl byl pro mě malé akvárium, které jsem musel neustále upravovat podle potřeb včelstva. Měl jsem štěstí v tom, že mi můj otec neustále pomáhal. Proto si myslím, že by bylo pro začínajícího včelaře užitečné, kdyby v okolí sehnal nějakého včelaře, který by mu ochotně poradil či jinak pomohl. V organizaci máme spoustu ochotných včelařů. Také jsem měl štěstí v tom, že jsem nemusel řešit stanoviště včel. Ideální stav je mít včelstva v blízkosti domova. Všechna zařízení máte v místnosti, pro tyto účely zařízené. Nikam nemusíte jezdit. Ušetřený čas se Vám vrátí ve vyšší efektivitě včelaření. Je také výhodné mít včely stále pod kontrolou.
Moje včely nebyly nikdy moc vychované a dost často jsem od nich dostal bodnutí. Včelařit by neměl člověk, který je na včelí bodnutí alergický. Já osobně dostávám v průměru 5 včelích bodnutí ročně. A to se většinou chráním. Vždy ale dostanete bodnutí ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. To ale k tomu patří. Stejně jako vytáčení medu - medobraní. Tato chvíle přichází ke konci jara. Většinou přelom květen červen nebo dřív. Pro hojnost medu je třeba mít včelstva u zdroje snůšky. To znamená na místě, na kterém v hojném počtu rostou včelařsky významné nektaro i pylodárné rostliny a stromy. Já osobně jsem začínal včelařit na konci vesnice. Vesnice samozřejmě hraničila s poli. A na nich se pěstovala v dnešní době hojně preferovaná Řepka olejka. Dále se tady nacházela Hořčice polní. Táta občas zasel také Pohanku obecnou. Také zde bylo spousta luk s Pampeliškami lékařskými či na konci sezóny s Jetelem lučním. Aby toho nebylo málo, tak v okolí rostlo spousta ovocných stromů a Lip srdčitých.
Místo pro domov včel je třeba vybrat tak, aby na něm kvetly rozmanité druhy rostlin a stromů pokud možno po celý rok. V našem podnebném pásmu to není zase takový problém. Dokonce i ve městech bývá pro včely hojnost potravy. Je ale hloupost dát včely doprostřed lesa daleko od luk či zahrádek nebo naopak mezi pole, na kterých rostou třeba brambory nebo je zde snůška pár týdnů v roce. Existuje možnost se včelstvy kočovat. Pak můžete dát včelstva k poli, na kterém zrovna kvete Řepka olejka a po odkvetení můžete včelstva převést na jiné místo, kde kvete zase něco jiného. Na Slovensku například kočovní včelaři včelaří tak, že svá včelstva přivezou k poli Řepky olejky do nejnižší nadmořské výšky a poté včelstva převážejí do vyšších míst. Tím zaručí včelstvům dlouhou dobu pastvy. Kočování má svá pro i proti a já se v tomto článku s ním nechci dopodrobna zabývat. Pro začátečníka stačí mít včelstva na nějakém důvěrném místě s dobrou snůškou.
Včelař nesmí zapomenout nahlásit své stanoviště včel na městském úřadě nejlépe do konce února. V každém roce je to stejné. Vždy do konce února. Včelař tak všechny ovocnáře a zemědělce v okolí upozorňuje na svá včelstva. Ti jsou pak povinní na to brát zřetel při ošetřování svých polí a sadů. Tím chráníte svá včelstva před toxickými postřiky.
Při dobré jarní snůšce je třeba včelstva rozšiřovat o mezistěnky ( takové na půl udělané plásty ). Ty včely dodělají a tím si rozšiřují a omlazují bydlení. Včelař jim zase staré plásty sebere. Tím se ve včelstvu neustále obměňuje dílo. Na jaře může včelař pozorovat rychlost zvětšující se populace, která se může rozrůst až o několikanásobek. Proto samozřejmě nestačí dávat do úlu jen plásty, ale i nástavky ( další patro úlu ). Úl se takto rozšíří a včely mají dostatek prostoru pro sebe i pro med. Když včelař nerozšíří úly včas, včely se mu vyrojí. Vše o rojení naleznete zde. Takto oslabené včelstvo už nedá tolik medu, kolik by si včelař přál a včelařova práce tak ztrácí na radosti.
Zpravidla na konci května či začátku června začíná medobraní. Včelař odebere z úlu medové plásty. Jsou to plásty plné medu bez plodu. Včelař je vloží do medometu, který dokáže odstředivou silou z plástu med dostat ven, aniž by plásty poškodil. Když jsou plásty mladé, může je včelař vrátit zpět do úlu. Staré, zdeformované či jinak poškozené plásty včelař zpracuje tak, že z rámku odstraní vosk. Ten pak může dát do výkupu. Rámek buď ošetří proti nemocem a osadí mezistěnkou pro další využití včelstvy nebo ho zničí. Na jaře je ve včelstvu spousta mladých včel schopných tvorby nových plástů. Včelař by jejich chuť měl maximálně využít. Já osobně přidávám mezistěnky týden či dva před vykvetením Třešně ptačí. Silné včelstvo dokáže vystavět jednu mezistěnku do 4 dnů. Záleží ale i na aktuálním počasí. Když bude pršet nebo bude chladno, včely se stavbou mezistěnek moc nehnou. Je také dobré dát do úlu dva či více prázdných rámků bez mezistěny zhruba doprostřed nástavku. V každém nástavku jeden. Mimo medník, tam by být neměl. Včely zastavějí tento prázdný rámek trubčinou. Včelstvo se totiž skládá nejen z matky a včel, ale také trubců, kteří se líhnou z trubčiny. Hlavní úkol trubce je oplodnit matku a přenést tak svoji genetickou výbavu. Má i další méně důležité funkce ve včelstvu, ale nejsou tak podstatné jako má včela, proto se v černu část zavíčkovaného trubčího plodu odstraňuje. To se dělá z důvodu utlumení nákazy roztoče Varroa destructor ( Kleštík včelí ). Ten napadá včely a vysává je jako člověka klíště. Množí se v zavíčkovaném plodu. Hlavně v plodu trubců. Proto jejich vyřezávání snižuje jejich počet.
Abych nezapomněl. Med se musí vytáčet v čisté místnosti, né např. v garáži plné olejů a nečistot. Medomet i nádobí by mělo být nerez. Já jsem začínal s obyčejným pocínovaným medometem. Svá nejlepší léta měl již za sebou a vyčistit takový medomet po roce nepoužívání byla v lepším případě dřina. Pocínované nářadí je cenově výhodné. Cín ovšem nevydrží na takovém nářadí věčně a včelař má poté kupu práce s údržbou takového zařízení. Proto bych doporučil kupovat jen nerez. Doma v kuchyni máte také nádobí z nerezu. Pocínované tam asi nenajdete.
Dále je dobré, aby místnost, v které med vytáčíte byla uzavřená bez žádných otvorů, kterými by mohla včela proniknout dovnitř nebo ven. Neudělejte také chybu jakou jsem udělal já. Sice jsem takovou místností disponoval. Ovšem s medovými plástmi jsem si do místnosti přinesl i pár včel. Ty jsem v místnosti nechtěl, tak jsem otevřel dveře, aby mohly včely odlétnout pryč. A oni opravdu postupně jedna po druhé místnost opouštěly. Včel ale neubývalo. Každá včela, co z místnosti vylétla, přivedla sebou dalších deset kamarádek, které se vrhly na medomet a jiné nádoby, z kterých cítily med. Takže myšlenka dobrá, ale výsledek .... Proto doporučuji včely zásadně z místnosti nepouštět. Oni se po hodině zklidní, začnou se shlukovat u světla a poté je můžete po vytáčení vypustit ven.
Med stáčíme do nádob určených k uchování potravin. Mě se například osvědčily umělohmotné potravinářské kbelíky s víky. Medem kbelík naplníte přímo z medometu. Pak je uzavřete a přenesete do skladu nebo je uskladníte v medárně.
Pozor! Med, který stáčíte musí mít obsah vody do 20%. Když bude mít obsah vody vyšší, může časem zkvasit. K měření obsahu vody v medu slouží refraktometr. Každý včelař by ho měl mít alespoň pro jistotu. Bez refraktometru můžete hodně laicky ověřit obsah vody v medu tak, že vezmete plást s medem, otočíte s ním kolmo k zemi a mírně s ním zatřesete. Med z plástu nesmí vystříknout. Obsah vody v medu podle normy Český med musí mít do 18%. Pro to, aby med lidem doma nekvasil, by měl mít do 20%. Aby jste mohli med napastovat, měl by mít obsah vody do 19%. Pastovaný med je velmi citlivý na kvašení. Proto by měl mít obsah vody co nejnižší.
Ještě několik věcí ohledně vody v medu. To, že plást je zavíčkovaný neznamená, že med je pod víčky již vyzrálý. Při velké snůšce může být obsah vody v medu u takového plástu klidně kolem 21%. Pak se Vám může stát, že med začne kvasit několik dní po vytočení. Nebo naleznete v úle plást, který je z dvou třetin zavíčkovaný, ale ta poslední část zavíčkovaná není a med v této části není zralý. Takové plásty je třeba nechat v úle. Voda se časem z plástů vypaří na takovou úroveň, že med bude k vytáčení. Proto by měl mít každý včelař refraktometr, aby si mohl obsah vody v plástu ještě před vytočením ověřit. Stojí zhruba 1400Kč. S dotací EU technická pomoc polovinu.
Medobraní může mít včelař v našich podmínkách na Novoměstsku během roku až 3. Zhruba od května do července. Nejdříve se stáčí květový med, pak přichází smíšený či medovicový med. Na konci sezóny se stáčí lipový a medovicový med.
Včelař musí od července zajistit pro včely krmivo a léčivo. Krmivo, kterým se nahradí med musí být kvalitní. Abych nezapomněl. Není úplně prozíravé sebrat včelám všechen med. Cukr nebo dnes již hojně používaný Apivital není schopen výživově 100% nahradit med vyrobený včelami. Já se snažím včelám nechat alespoň 4Kg medu. Je dobré zakrmovat již od července postupně tak, aby včely do námi připraveného krmiva zakomponovaly i nějaký pyl, nektar či medovici. Takto vytvořená směs je podlé mého názoru pro včely hodnotnější, než naráz přidané krmivo, které včely během pár dnů či dokonce hodin nasázejí do plástů. To, jaké krmivo použít se vedou v dnešní době stále diskuze. Cukr je levný. Jestliže narazíte na akci, dostanete se na hodnotu 11Kč za kilo. Cukr ovšem musíte upravit. Rozpustíte ho ve vodě v poměru cukr : voda - 3 : 2. Cukr se rozpouští v horké či téměř vařící vodě tak, aby se co nejlépe a nejrychleji rozpustil. Můžete také využít jinou kombinaci poměru cukr : voda. Mě se osvědčila i možnost 1 : 1. Takto připravenou směs nabídneme včelám buď ve stále oblíbených 4 litrových zavařovacích sklenicích od okurek s proděravělým víčkem tak, že sklenici s roztokem překlopíme a položíme víčkem na strop nejvrchnějšího nástavku úlu, v kterém je otvor o velikosti víčka. Dá se využit i mnoha druhů krmítek dodávanými s úly.
Další možnost je použít Apivital. Je k sehnání buď jako sirup nebo jako těsto. Tato látka má přesně definované složení cukrů sacharózy, glukózy a fruktózy, pro nejlepší využití včelami. Zpracování tohoto krmiva je pro včelstva více komfortní než u cukerného roztoku s menšími vynaloženými energetickými ztrátami. Cena roztoku se pohybuje kolem 24Kč za kilogram. Včelař toto krmivo už dále neupravuje a přímo ho dává včelstvu.
Léčí se hlavně Varroáza. Pak také Nosematóza či zvápenatění včelího plodu. Léčivo nám shání organizace. Léčíme dle potřeby od jara Formidolem. V červenci dáváme do úlů Gabónové pásky, které po 4 týdnech včelstvu zase bereme. Na podzim se léčí Varidolem a kolem prosince fumigací Aerosolem.
Právě to, že můj děda nedostatečně nebo možná vůbec neléčil svá včelstva způsobilo, že jsem je já na jaře v úlech vůbec nenašel. Proto dle příkazů organizace důkladně včelstva přeléčujte! Jak léčit včely naleznete zde.
Lehocky Jiří 2015