Historie včelařství

 

Vztah mezi včelou a člověkem, kdy člověk již dávno před Kristem znal chuť medu, je delší, jak zemědělství samotné. Máme o tom důkazy, které zanechali naši předci na stěnách jeskyní. Jejich malířské výtvory nám v dnešní době mohou vyprávět o jejich každodenním životě, zálibách či snech. Jedna taková kresba byla nalezena ve Španělsku. Její stáří je 12000 - 15000 let. Na kresbě je vyobrazena osoba, stojící na nějakém provazovém žebříku a mající v ruce nádobu, do které dává plásty s medem. Kolem osoby létají včely. Část kresby naleznete zde.

 Dále víme o existenci včelaření ve starověkém Egyptě, kde od 4. tisíciletí chovali včely v hliněných uzavíratelných nádobách. Ale i u nás můžeme nalézt důkazy o včelaření. Naši předkové se na území střední evropy zabývali tzv. brtnictvím. Brtníci nevčelařili v úlech, ale navštěvovali včelstva žijící v lese v brtích. Brť je dutina stromu. V této dutině se nacházelo včelstvo a brtník ho z jara vybíral. Dutina byla vysoko na stromě a brtník k ní musel vyšplhat. Brtnictví bylo velmi ceněno ve společnosti. Brtníci měli své spolky a cechy. Strom, ve kterém se nacházela dutina se včelami, se označil a brtník za něj odváděl daně. Pokácení takového stromu, likvidace či krádež včelstva s medem bylo trestné.

 Později docházelo vlivem lidské činnosti, zejména hutnictví, ke snižování počtu stromů vhodných k osazení včelami. Brtníci proto začali objevovat pohodlí a časovou úsporu v chovu včel z domova, kdy nechodili do lesa za včelami, ale celá včelstva si přinesli domů v dutinách stromů. Tak začali vznikat první úly a včelaři.